ODYSSEA U LETCŮ HRADEC KRÁLOVÉ

zdroj: PLZEŇSKÝ DENÍK, KULTURNÍ PŘEHLED, květen 2003

Plzeňská rocková líheň dala v 70. letech tuzemsku několik kvalitních tancovačkových kapel. Asi nejznámější z nich byla Koule, ve které se sešli Václav Běhavý, Jan Nový-Cimbura, Josef Lisec a Jiří „Bavr“ Lokajíček. tedy jména se kterými budeme následně ještě pracovat. Skupina se ovšem po dvou letech hraní rozpadla a někteří její hráči přestoupili do nově vzniklé formace, která se nazvala Vozembouch. Časem v její sestavě opět čteme stejná jména Běhavý, Nový-Cimbura, Lokajíček. Vozembouch ale hlavně v závěru své existence neměl na růžích ustláno. Jakmile se totiž v té době na nějakou amatérskou rockovou partu začaly hrnout davy lidí, vždycky z toho měla nejvíce problémů samotná kapela (argument „rock = ideologická diverze“ tehdy opět hodně letěl). Svou „trochou do mlýna“ přispěly i časté anonymní dopisy, které docházely na MKS Plzeň. A tehdejší kulturtrégři se jednoduše rozhodli, že skupinu prostě zatrhnou. Jenomže ta se nedala – papírově odešla ze Západočeského kraje do středních Čech; jejím novým zřizovatelem se stal ZK ROH podniku Buzuluk v Komárově, ležícím na jihozápad od Berouna. Ale samozřejmě fungovala i na Plzeňsku, ovšem pod jiným názvem. Tehdejší plzeňské máničkovské publikum bylo s nelehkou situací okolo kapely dobře obeznámeno – nakonec ono samo bylo vyzváno hudebníky v sále Sputniku, aby z předložených asi sta návrhů na nový název vybralo ten, který se mu bude nejvíce líbit. A je zvláštní, že nejvíce hlasů získal název, který tak trochu symbolizoval nelehké fungování tehdejších bigbítových skupin – Odyssea může v přeneseném významu znamenat dlouhé bloudění či putování s množstvím útrap. Byly vyrobeny nové plakáty s logem (vymyslel je Josef Lisec) a „nová“ skupina tak mohla vyjet ke svým „lepším zítřkům“. Nebyly jednoduché a občas ani jednoznačně úspěšné – lze však říci, že tahle parta měla určité období, kdy patřila ve svém žánru k nejlepším v republice.

Multiinstrumetalista J. B. Lokajíček. zdroj: autor neznámý, foto pořízeno v době kdy parní stroj byl horkou novinkou …

Bývalí exponenti Vozembouchu začali značku Odyssea používat na podzim roku 1979, přičemž obsazení bylo vlastně téměř shodné s poslední „vozembouší“ sestavou: Václav Běhavý (voc, lg), Jan Nový-Cimbura (voc, bg), Milan Balcar (ds) a Miroslav Franěk (lg, voc). A s kapelou občas ještě zpívala Alena Nová. Toto obsazení mělo ale jen krátké trvání – za prvé po pár měsících skončila Nová a za druhé se do kapely velice brzy navrátil bývalý bubeník Vozembouchu Jiří „Bavr“ Lokajíček. A pozvolna se rýsovala ještě jedna výrazná změna: kapelníkem a hlavním skladatelem Vozembouchu vždy býval Franěk, jenomže od příchodu Běhavého pozvolna nastával takříkajíc případ dvou kohoutů na jednom smetišti. A toto soupeření o hlavní vliv na chod kapely samozřejmě pokračovalo i v Odysseji. Nakonec to někdy v roce 1980 Franěk vzdal a z kapely odešel. Během několika měsíců pak založil další plzeňský hard rock Kaktus. Fraňka posléze vystřídal kytarista, klávesista a zpěvák Radko Andrejs z prvního období blues rockového bandu Pohoda. A právě tato sestava Odysseji – tedy Běhavý – Nový-Cimbura – Lokajíček – Andrejs také bývá v dějinách skupiny označována za nejlepší.